Komunisti, bobři, koblížci, bobky a Harley Quinn

Scénárista: Amanda Conner, Jimmy Palmiotti
Kreslíř: Chad Ardin a mnoho dalších

Harley Quinn - všichni ji známe jako doktorku, které láska zrovna moc nepřála a zamilovala se do prvního dementa, kterého uviděla - v tomto případě Jokera. Bla bla bla, Harley není třeba vůbec představovat. Tedy alespoň ne tu klasickou. Jak všichni víme, DC v roce 2011 provedlo kompletní restart všech svých řad a tento restart nazvali jednoduše New 52. S restartem přišly četné změny. Superman přišel o své ikonické rudé slipy, Wonder Woman se převlékla k nepoznání, Barbara Gordonová pomocí našeho pána, Ježíše K. zázračně vstala z vozíčku a v neposlední řadě - Harley Quinn nakonec dopadla tak, že jí dali vlastní řadu a udělali z ní takovou tu holku od vedle. Lépe řečeno, takovou tu holku od vedle, která ve volném čase střílí zvířecí výkaly po městě, zabíjí komáče, nebo rozmlouvá se svým bobrem. Ano, bobrem. Jak si série alespoň ze začátku vedla, se dočtete v následujících řádcích.

Vzhledem k tomu, jak Harley všichni známe, nám nikdo nemusí říkat, co bychom od její sólové série měli/neměli čekat. Ve většině případech se setkáte s doporučením brát tuto knihu jako oddechovku a nečekat nic velkého. Subjektivně? Při čtení jsem tedy NIC VELKÉHO NEČEKAL a stejně jsem byl ve finále zklamán. Má-li být kniha jen tak do pohody a pro pobavení, tak selhala přes téměř celou čáru. Lépe řečeno - jedná se o dost bipolární kousek. Zatímco u jedné stránky jsem se pousmál, u druhé jsem si jen říkal, jaký to je fail. Harley se tady musí vypořádat s velkým problémem, má-li být její předností humor, který však z velké části nefunguje.

Dalším takovým problémem je zápletka. Ta je svým způsobem poměrně chaotická, vzhledem k tomu, jak se do hlavní linie nacpou jiné věci, které vlastně nemají nic společného s tou hlavní linkou a vzhledem k jejich obsahu by byly dobré pro různé one-shoty nebo ještě lépe annualy, zatímco v celé jedné knize to funguje akorát pro zaplnění místa. Podrobnější popis: V nultém čísle se Harley dozví, že zdělila byt na Coney Islandu. Něco se rýsuje. První číslo - Harley se stěhuje na Coney Island a cestou se jí pokusí někdo zabít, přičemž se se zjistí, že na ni byla vypsána odměna. Máme hotovou zápletku. Někdo má na protagonistku pifku a chce ji zlikvidovat a tak na ni vypíše odměnu. A tady nastává už další problém. Harley je to v podstatě jedno a místo toho řeší věci jako např. jak platit nájemné, jak osvobodit zvířata ve zverimexu, jak po nich uklízet bobky nebo jak přimět rodinu seniorky v domově, aby ji častěji navštěvovala. Hlavní zápletka je tady vlastně zametena pod stůl a převedena do podoby náhodného potkávání vrahů, zatímco se sama Harley věnuje jiným věcem.

                     

Ano, Harley je šílená ženská, která se obránit umí, ale tahle logika mi nějak nejde do hlavy. Klidně se to mohlo pořešit tak, že ty blbinky typu babička s alzheimerem by se přesunuly na další čísla nebo zkrátka zametly pod stůl tak, aby to tolik nepřekáželo v té hlavní zápletce. Zápletka pohořela. Jediné, co by se u tohoto dalo ocenit, je finální odhalení identity toho, kdo vypsal odměnu, které alespoň z malé čtvrtky naplňuje knihu tím humorem a stylem, který se k Harley tolik hodí.

Hned nulté číslo si pro nás připravuje poněkud nový a zajímavý prvek. Jedná se zde o interakci mezi postavou a autory, kde si Harley usmyslí, jak by to bylo super mít vlastní komiks. Ve své narušené hlavě si představuje, jak by její komiks vypadal v podání několika kreslířů, což doprovází dialog mezi ní a Amandou Connerovou s Jimmym Palmiottim. Nápad hezký, zpracování nic moc. Nedůležitý faktor k hodnocení, ale odrazím se odtud k hodnocení kresby. Tu pro změnu pochválím - během čtení se mi nestalo to, co se mi stává jinak běžně. Nemusel jsem studovat, co se na kterém panelu děje a postavy byly výrazně nakresléné. A nebojte, na své si přijdou i hltači výstřihů.

V pár krátkých řádcích bylo tedy shrnuto, co mělo být a ve finále už stačí jen říct, že Harley Quinn je poměrně velký fail sám o sobě. Snaží se mít svůj vlastní styl a žánrově se chce někam zařadit, ale provedení je tak mizerné, že se propadá mezi ty méně povedené kousky, ke kterým se vracíte jedině v případě, že vás přestane bavit život nebo se na vás podepíše globální oteplování. Nebo taky v případě, že se vám Harley prostě líbila a jinak nedáte.

4/10